1.Cesta na nástupiště

12. listopadu 2007 v 21:31 | Nika |  Boj o Smaragdy
První kapčáááááááááá

Prázdniny nenávratně skončily, dva chlapci stáli u přepážky mezi nástupišti 9 a 10 a nedočkavě se rozhlíželi kdy už konečně uvidí přicházet své dva kamarády Remuse a Petera. Začínal další a zároveň jejich poslední školní rok v Bradavicích. Ano, právě nastupovali do závěrečného sedmého ročníku a tudíš měli poslední možnost pobavit školu svými bláznivými napady a lumpárnami za které si nejednou vysloužili školní trest. Upřímně řečeno právě díky nim byly poháry v pamnětní síni vyleštěny na několik let dopředu, za což jim mohl být Filch vděčný, ale ne, ten mizera dělal všechno pro to, aby jim co nejvíc znepříjemňoval život. Při představě udýchaného školníka a jeho opelichané kočky se musel brýlatý chlapec s oříškovýma očima a věčně rozcuchanými vlasy zasmát.
"Stalo se něco vtipného, co mi uniklo?" optala se syna zmateně paní Potterová.
"Ale ne, jen sem si na něco vzpomněl." odvětil ledabylým tónem James.
"Už zase myslíš na lumpárny, že jo Jamesi," povzdechla si
"ale já tě varuju, jestli mi letos přijde od Brumbála jediná sova se vzkazem, že už si zase něco provedl tak si tě odvezeme bleskurychle domů.".
"Nebojte se Rose, já na něj dohlídnu." Ujišťoval ji sedmnáctiletý Sirius, jemuž se na tváři objevil šibalský úsměv.
"No to by to dopadlo" zasmál se Jamesův otec
"to rovnou můžete říct: "budeme hodní, pošleme vám z Bradavic vodovodní kohoutek až to tam vyhodíme do povětří"."
"Náhodou jsme ještě nikdy nic do povětří nic nevyhodili" hájil se jejich jediný syn,
"ale je to dobrý nápad, díky tati, budeme o tom s klukama přemýšlet".
"Ještě to tak" zhrozila se Rose,
"máš na něj špatný vliv Hanry." Oznámila svému muži, ale to už se taky smála.
"A hele nejsou to Remus a Peter?" otázal se pan Potter s úsměvem na rtech. To už ale byli oba u nich a nadšeně se vítali.
"Vidíš to Hanry? Jeden by řekl, že se ty čtyři neviděli půl století a ono to přitom není ani týden co se na Příčné rozdělili." Nechápala Rose, ale přesto se usmívala.
"Hele Dvanácteráku, že neuhodneš koho jsem potkal nahoře jak vystupoval z auta?" otázal se Jamese s úsměvem na rtech Remus.
"Že by Srabuse? Docela s chutí bych si na něm zpravil náladu, přece jenom končí prázdniny a Srabus by si měl uvědomit, že se má letos chovat slušně, poněvadž JÁ jsem PRIMUS" řekl James s vítězoslavným úsměvem na rtech a na důraz svých slov vytáhl z kapsy odznak primuse. Na to se jeho přátelé i jeho rodiče začali smát tak nakažlivým smíchem, že se k nim chtě nechtě musel přidat. Když se dosmáli tak Remus ještě se slzami v očích řekl:
"Promiň Dvanácteráku, ale musím tě zklamat, Srabusovu umaštěnou hlavu jsem neviděl, ale viděl jsem Evansovou." Na to se Jamesovi rozzářili oči nadšeným očekáváním a okamžitě si zajel rukou do vlasů a začal se rozhlížet jestli nezahlédne alespoň na okamžik hřívu ryšavých vlasů a ty dvě krásné, velké smaragdově zelené oči dívky jeho snů. Jeho chování si vysloužilo další salvu smíchu. A pak ji zahlédl! Šla v doprovodu dvou mile vypadajících lidí, kteří jak si domyslel byli její rodiče. Věděl to naprosto jistě, protože muž, který jak si po chvilce uvědomil ji podpíral měl stejně zelené a velké oči jako Lily a žena, která před sebou tlačila vozík s kufrem a ostatními věci, které si s sebou do Bradavic vezla měla zase stejnou barvu vlasů. Lily, držící rameno svého otce měla od kolena dolů nohu v něčem bílém a na první pohled tvrdém a James si říkal, že se jí v tom noha snad ani nemůže ani hýbat. Řekl si, že jakmile se mu naskytne příležitost s ní mluvit, musí se jí zeptat na co ta legrační věc je.
Jakmile ho Lily, zaměřila ve svém zorném poli, sjela ho pohrdavým pohledem a dál ho okázale ignorovala. Jamesův otec si toho všiml, začal se smát, pak se otočil na syna a říká:
"Tak tohle je ta tvoje Lily? No koukám, že by tě samou láskou nejraději snědla." To už se ale spolu s ním chechtali i ostatní pobertové. Rose Potterová se podívala na svého zklamaného syna a pak se otočila směrem k manželovi.
"Hanry musíš být tak neohleduplný? Tvůj syn je zklamaný láskou a ty se mu ještě směješ."
"Máš pravdu Rose. Jamesi schvaluju ti tuhle půvabnou dámu a uznávám, že tvoje láska k ní je pochopitelná" pak zahlédl manželčin pohled a dodal
"snaž se dál, protože ona za to určitě stojí. Věř svému srdci."
Konečně se Evansovi (jinak to říct nejde) doplížili až k přepážce a tam se zastavili. Oba dospělí zvědavě okukovali skupinku, v jejíž popředí stál chlapec s rozcuchanými vlasy, a který hltal pohledem jejich Lily. Zatím co, Lily se otočila směrem kterým přišla a jako by na něco čekala. Asi po pěti minutách jak tam tak stáli, se ozval pan Potter.
"Asi už byste měli jít nebo ne?Jamesi nezapomeň, že jsi primus a musíš dát prefektům instrukce." V tom se Lily s nevěřícným výrazem otočila na patě ale otočka se jí kvůli tě bílé věci nějak nepovedla a tak, kdyby ji její otec nezachytil, asi by se válela na zemi špinavého nádraží. Přejela Jamese zhnuseným pohledem
"Slyšela jsem dobře Pottere? TY že jsi PRIMUS?T… t… to není možný. Že to není pravda Pottere?! TY přece nemůžeš být PRIMUS! To přece nejde!To se vymyká logickému myšlení. Nikdo kdo má všech pět pohromadě by z tebe nemohl udělat primuse."když domluvila byla očividně spokojená jak mu to pěkně stručně vysvětlila a tak ji překvapilo, když se James vítězoslavně usmál a pak vytáhl z kapsy zbrusu nový odznak primuse. Lily se dívala na skupinku stojící před ní a bylo na ní vidět, že si nepřeje nic jiného než aby někdo z přítomných vykřikl: APRÍL! Ale to se nestalo a tak se s prosebným pohledem podívala na své rodiče. Pan Evans se ale jen usmál a řekl:
"No na mě nekoukej Lilyan, já za to nemůžu, to si vyřiď s někým jiným." Zlostně se ještě jednou podívala na Pottera a pak už zase směrem k rodičům prohlásila vítězoslavným tónem:
"Taky že vyřídím." A položila se do vlastních myšlenek ze kterých ji ale téměř okamžitě vytrhl James.
"Mimochodem Evansová co to máš na noze za srandovní věc. To se teď nosí? Já jenom, že jsem to ještě nikdy na nikom neviděl." V tom se Lily rozchechtala tak upřímně, že se skoro celé nádraží otočilo po původci smíchu. To už se Lily kutálely po tvářích slzy smíchu a k jeho překvapení se spolu s ní a jejími rodiči z plných plic smál i Remus a jeho matka. To už ale nevydržel a přihlouple se zeptal co že je tady vlastně k smíchu, načež mu paní Potterová vysvětlila, že je to sádra, která se v mudlovském léčitelství používá na léčení zlomenin…
Najednou ale Lily zavýskala a rozběhla se (nebo spíš rozkulhala?) za svými nejlepšími kamarádkami Rose a Jasmin. Tahle trojice byla po celé škole proslulá stejně jako pobertové a jejich války proti nim byly po celých Bradavicích pověstné. Tedy (proč si to nepřiznat) hlavně věčná válka mezi Jamesem a Lily.
Když se nedšené holky došouraly zpět k hloučku (poberty nezapomněly sjet pohrdavým pohledem) nástupiště ale proťal namyšlený hlas:
"Hej čarodějnice tady to máš." Lily se otočila a podle očekávání tam uviděla stát svojí sestru s berlemi v rukou. Pobertové i s Potterovými se zatvářili nechápavě, Lily se však jenom usmála a s klidným hlasem a úšklebkem na tváři řekla:
"Velice ti děkuji Tuny je to od tebe jistě nevýslovná oběť."
"To si piš, že je čarodějnice."
"Petunie myslím, že jsem ti dost jasně říkala, abys tak své mladší sestře neříkala." Napomenula ji přísně matka. Lily se jenom usmála a řekla:
"To je v klidu mami, já už jsem si za těch šest let zvykla."
"Ale," chtěla něco namítnout, ale Lily jí skočila do řeči
"už musím jít mami, ještě musím do vagonu pro prefekty abych jim vysvětlila co mají dělat." A hodila ošklivým pohledem po Jamesovi, který si nezapomněl prohrábnout vlasy. Lily jen protočila oči, líbla na tvář mámu i tátů, vzala si od sestry berle, Rose s Jasmin jí pomohly s vozíkem (Potterovu pomoc ihned odmítla) a vydala se vstříc nástupišti 9 ¾ a tím pádem i novému a zároveň poslednímu školnímu roku, který (ale to ona v tu chvíli ještě nemohla tušit) bude plný opravdu velkých překvapení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 17. prosince 2007 v 20:20 | Reagovat

:-)začátek je opradu krásný....musela jsem se zasmát té scéně kdy se James ptal na tu sádru....dokážu si to živě představit..:Djdu na další...:-)

2 Sára Sára | 6. dubna 2008 v 21:02 | Reagovat

ta první kapitola byla suuupeer. hned jdu na další :oD

3 martnka martnka | Web | 28. června 2008 v 8:22 | Reagovat

jaj ta sadra:-P no gut ta povídka vypadá zajímavě, tak se du juknout na další kapču

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama