5. Incident v komnatě a Prasinky

12. listopadu 2007 v 21:37 | Nika |  Boj o Smaragdy
Dny utíkaly a než stačila mrknout byl tady pátek. Poslední den v týdnu a s ním se hrozivě přiblížila i návštěva Prasinek.
<Bože! Já sem taková kráva! Kdybych mu rovnou řekla ne tak sem ted v klidu. Ale koho by napadlo, že si zrovna on umyje vlasy, že ano. Kde jsou ty časy kdy jsem ho považovala za nejlepšího kamaráda… Ale tu mudlovskou šmejdku mu jen tak neodpustim. Ty Prasinky se nějak přežijou. Konečně - vždycky sem s ním vycházela dobře takže by to mohla bejt dokonce i zábava.>
Právě se procházela po hradě a hodiny odbily půlnoc. Kdyby ji tu někdo chytil tak by dostala školní trest a připravila by nebelvír o pěkných pár bodů, ale musela si pročistit hlavu a procházka prázdnou školou pro to byla nejlepší. Zašla za roh a najednou hrozně vykřikla, protože tam stál opřený o zeď…
"Pottere! Co tady sakra děláš?!" vykrikla ale v tom se vedle nich objevila paní Norrisová.
"A sakra" zašeptala přiškrceným hlasem. James jí však chytl za ruku a utíkal s ní za další dva rohy, tak třikrát prošel kolem zdi, kde se v tu ránu objevily dveře a oni do nich bez váhání vběhli.
"Kde to jsme?" zeptala se zvědavě.
"Tady nás hledat nebude." Řekl s usměvem. Až teď si Lily uvědomila, že jsou na sebe namáčlí, že víc už to asi nešlo. Byli v nějaká hodně malinkaté místnůstce. Ač se Lily snažila stát co nejdál od Jamese, stejně se dotýkali a po každém pohybu se Lily zdálo, jako by jí projel elektrický proud. Koukala všude jenom ne na něj.
"Ptala ses co tam dělám." Řekl po chvilce trapného mlčení James a podíval se Lily do hlubokých smaragdových očí.
"Byl jsem na procházce, musel jsem si provětrat hlavu."
"Tak to jsme na tom podobně." Usmála se na něj a jemu se rozklepala kolena. Utápěl se v těch dvou smaragdech a přibližoval se k ní stále blíž, ona mu upřený a hlubohý pohled opětovala. Něco uvnitř jí říkalo, že tohle je ono. To je to co chtěla udělat. Už je od sebe dělily jen milimetry… ne.. už ani ty milimetry. Jejich rty se spojily v hlubokém a vášnivém polibku. Líbali se dlouho, hladově a vášnivě, když v tom se Lily odtrhla.
"Ježiš co to dělám." Zašeptala zmateně a přerývavě dýchala.
"Já bych ti řekl co, ale myslím, že to moc dobře víš" při těch slovech se na ni usmál.
"To se nemělo stát." řekla. Hlas se jí klepal a po tváři jí stekla slza. James jí okamžitě setřel.
"Vždyť se tolik nestalo," uklidňoval ji a přitom byl opravdu zmatený.
"Nebo ty už někoho máš?" zeptal se zklamaně.
"Ne to ne, ale" nestačila doříct svou myšlenku, protože James jí opět políbil a - i když věděla, že by neměla - Lily jeho polibek opětovala.
<Ne! To ne! Lily prosím tě nech toho! To nedopadne dobře!.. ale já hoMILUJU!... Já vím! Ale nech toho! Musíš!>
A tak se Lily - ač nerada - odtrhla.
"Já… už musím jít" do očí se mu ale nepodívala (věděla totiž že by neodolala a musela ho políbit) a vyšla z oné místnosti.
"Ehm Lily?" zavolal za ní ještě James a ona se otočila
"Ano?" byla zvědavá co jí chce říct
"Ehm… nešla by jsi se mnou zítra do Prasinek?" Lily viděla jak se v jeho očích zračila naděje a Lily byla moc smutná, že ho musí zklamat.
"Já bych moc ráda Jamesi, ale…. Budu muset jít se Snapem." Když to dořekla, do očí se jí nahrnuly slzy. James si toho všiml, přišel až k ní, vzal si její hlavu do dlaní a věnoval jí úsměv a další něžný polibek.
"To přeci vůbec nevadí. Já to nějak přežiju." Usmál se, vzal ji za ruku a vydali se spolu k nebelvírské společenské místnosti, kde se znovu políbili a každý se vydal do své ložnice. Oba už předem tušili, že usnout jim ten večer dá spoustu práce.
Lily připadalo, že sotva usnula, už ji Rose probudila. Vybavily se jí události z předchozího večera a na tváři se jí objevil tupý úsměv. Holky na ni jen nechápavě valily oči.
"Co je? To se tak těšíš na rande se Snapem?" nevěřila svým očím Jasmin.
"Cože? Na jaké rande se Snapem?" nechápavě se zeptala Lily. Pak si vzpomněla, na tu hrůznou skutečnost, že je sobota a ona a snape jdou do Prasinek!
"NÉ!" řekla zoufale a hodila sebou zpět do peřin.
"Bože! Jestli dnešek přežiju ve zdraví a bez psychické újmy tak se bude mluvit o velkém štěstí." Vzdychla a snažila se nedívat na smějící se kamarádky.
"No tak Lily. Musíš se hodit do gala. Přece jenom - Je to Severus Snape!" řekla Rose a zalykala se smíchy.
"Hahaha! Opravdu vtipné." Dál to nekomentovala a šla ze sebe udělat člověka.
"Lily, řekni mi prosím tě, jak to děláš, že ať si na sebe vezmeš cokoli tak vypadáš skvěle." Řekla naoko naštvaně Jasmin. Lily měla na sobě džíny a mikinu na zip zapnutou až ke krku (to aby Snapea nenapadlo koukat kam nemá), vlasy měla stáhnuté do obyčejného culíku a měla jenom trošku natočené řasy, což nosila i na vyučování. Vypadala prostě úplně normálně, ale přesto kouzelně.
"Jdeme se najíst." Řekla o otázku ignorovala.
Velká síň byla nacpaná k prasknutí, byli tam všichni studenti od třetího ročníku dál, a netrpělivě čekali až je Filch začne pouštět ven. Sedly si k nebelvírskému stolu a začali snídat. Když dosnídaly, ještě chvilku seděly a bavily se o zkouškách OVCE.
"Ahoj Lily." Ozvalo se za nimi a ony se otočily uplně stejně jako před týdnem. Tentokrát tam ale nestál ten umaštěnej kluk ze zmijozelu. Stál tam Severus Snape - ten Severus Snape, kterého znala ze svého dětství a na tváři měl zářivý úsměv.
"Ahoj" řekla zaraženě a dál si ho prohlížela - moc mu to slušelo.
"Můžeme jít?" zeptal se, Lily přikývla a vydali se ke vratům školy.
Prošli celé Prasinky a teď si sedli na kopec před Chroptící chýší. Bylo jim spolu dobře a skvěle si rozuměli. Bylo to skoro jako by se vrátily ty časy kdy byli nejlepšími přáteli. Celý den se jen smáli. Pak se ale odmlčeli a dívali se na sebe. A pak… se políbili. Byl to krátký polibek, ale bylo v něm všechno. Láska, očekávání, strach, nesmělost, přátelství, touha, něha… prostě všechno.
"Já… už půjdu." Řekla po chvíli Lily, sebrala se a rychlým krokem se vrátila zpátky do Bradavic. Dvakrát za jeden den pocítila obrovský příval lásky od dvou různých lidí… vzájemných nepřátel. Netušila co teď bude dělat.
"Lilie." Řekla heslo Buclaté dámě a prošla do společenky kde u krbu s nepřítomným výrazem seděl… James.
"Ahoj." Řekla opatrně. Nevěděla co od něho teď může čekat… jak se k němu má chovat.
"Nazdar." Odsekl. Lily to zarazilo, ale rozhodla se to ignorovat a vydala se k dívčím ložnicím.
"Tak co Snape?" zeptal se znechuceně. Lil jen pokrčila rameny a chystala se pokračovat v cestě.
"Líbá dobře jo?" Tohle Lily zaskočilo… Jak mohl vědět, že. Najednou si všimla , že vedle něj na křesle leží - NEVIDITELNÝ PLÁŠŤ. Ihned jí všechno došlo.
<já sem tak pitomá! Tak pitomá!>
Už se nadechovala, že mu něco řekne, ale neměla šanci, protože James jí v mluvení předběhl.
"Tohle by mě nikdy nenapadlo Lily! Nikdy by mě nenapadlo, že budeš schopná udělat něco takového. Já tě miluju už od prváku a ty.. ty… zrovna se Srabusem. Víš jak mi bylo? Netušíš to! Myslel jsem že to v komnatě… že to pro tebe bylo tak silný jako pro mě! Ale není to ani dvanáct hodin a ty už se objímáš se Srabusem. Sakra Lily co mi to děláš! Já tě miluju, copak to nevidíš? Všechno co dělám, dělám kvůli tobě! Dělám ze sebe idiota, honím se za tebou jak pes a přitom pes je tady Sirius. Tohle bych nikdy kvůli žádný holce neudělal. Mohl bych mít spoustu holek tady na škole, spoustu se jich na mě lepí a nemusim hnout ani prstem, ale ne! Já blbec se zamiluju zrovna do tebe! Zrovna do tý jedný, kterou nemůžu mít. A když už mám konečně alespoň malou naději, že by jsi ke mně mohla něco cítit, tak tě vidim jak se líbáš s mým úhlavním nepřítelem. Tohle si nezasloužim Lily!" domluvim a třásl se mu hlas, Lily už měla rozmazané oči jak jí na tvář kanuly slzy, ale James k ní nepřišel jako včera, nepřišel a nesetřel je. Ne! Jen tam stál a koukal na ní. Pak se Lily otočila a zamířila k jezeru.
Utíkala jak nejvíce mohla, přes slzy skoro neviděla, snažila se na nic nemyslet a těšila se, až si lehne do trávy u jezera a pořádně si urovná myšlenky, když ovšem doběhla k jejímu oblíbenému místu poklesla jí brada… uviděla něco co vidět neměla. Rose a Siruse Blacka… v opravdu zajímavé pozici. Oba na sobě měli už jen spodní prádlo a vášnivě se líbali. Než si jí stačily všimnout tak se rozeběhla k zapovězenému lesu. Běžela a běžela, ani nevěděla kam, šlo jí jen o to utéci co nejdál od všech lidí, nikoho nechtěla vidět, s nikým nechtěla mluvit. Jen běžela lesem. Když už nemohla posadila se na veliký kámen, neviděla nic kolem sebe a tak si rozsvítila hůlku. Všude byla tma a ona neměla potuchy kdy se dostane zpět. Podívala se na noční oblohu, ale tam byla přes husté koruny stromů sotva vidět. Zahlédla měsíc a poklesla ji čelist - byl úplněk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 martnka martnka | Web | 28. června 2008 v 9:19 | Reagovat

no fuuuuuuuuj se snapem:-!

2 veroniqa7 veroniqa7 | Web | 1. února 2009 v 14:08 | Reagovat

Blééééé, snape čo si to dovoľujééš:-! :-! :-! .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama