9. Jamesova zrada

12. listopadu 2007 v 21:40 | Nika |  Boj o Smaragdy
Blížily se Vánoce a od té doby co se Lily vrátila z oštřovny se nic převratného nestalo. Lily pořád chodila s Jamesem, bavila se se Siriusem, Remusem a holkama a pořád trpěla Petera.
"Hele o víkendu se jde do Prasinek, takže můžeme nakoupit dárky." Řekla Jasmin, když jednou v pondělí seděli všichni ve společence.
"Jo to je super." Zvedla Lily oči od knihy
"Už mě nebaví bejt furt zalezlá vevnitř."
"A kdo tě k tomu nutí?" Zachechtal se Sirius.
"My jsme ti nikdo neříkali, že máš sedět každej den zavřená v hradě a učit se tyhle zbytečný pitomosti." Dodal ještě. Vzápětí toho ale litoval, protože se Lily pustila do sáhodlouhého monologu o důležitosti zkoušek OVCE a o tom, že Remus je jedinej zodpovědnej atd. Všichni tak byli vděční Jamesovi, když ji umlčel polibkem.
"Ale Lily má pravdu" ozval se Remus
"OVCE jsou opravdu velmi důležité a mě se moc nelíbí, jak to všichni podceňujete…."
"Hele Reme" skočil mi do řeči Sirius
"Jestli chceš aby ti James dal taky pusu tak to řekni rovnou a nenuď nás tu těma kecama o zkouškách." Lily i Remus se na něj ošklivě podívali a oba se zase začetli do svých knih.
Než se nadáli byl tu víkend a s ním očekávaný výlet do Prasinek. Lily čekala na Jamese u brány a on pořád nikde. Kamarády poslala napřed a teď tu stála jak tvrdý Y opřená o zeď. To si ten James snad dělá srandu. Už má půl hodiny spoždění.
"Ahoj Lily," ozvalo se vedle ní a nebyl to nikdo jiný než samotný Severus Snape osobně.
"Nech mě bejt." Řekla potichu Lily a ani se na něj nepodívala.
"Jak myslíš, ale mám ti vyřídit ať na Pottera nečekáš." Řekl jen a vydal se do Prasinek.
"Počkej." Zavolala na něj Lily a on se s úsměvem otočil. Přesně tohle chtěl.
"Jak to myslíš, že na něj nemám čekat?" zeptala se opatrně.
"No.. řekěme, že je poměrně zaneprázdněn." Uchechtl se
"Kdo říkal?" podezíravě si ho měřila
"Sám velký James Potter." A při těch slovech se začal smát. Lily na něj jenom nechápavě koukala.
"No jestli mi nevěříš, tak naposledy jsem ho viděl v učebně formulí, když jsem se vracel pro učebnici."
"Stejně kecáš." Řekla jen a zase se opřela o zeď.
"Jak myslíš." Pokrčil rameny
"Příjemnej den přeju." Uchechtl se a tentokrát už opravdu odešel.
Jen co zmizel za rohlem lem jeho hábitu, vydala se Lily k učebně formulí a psychicky se připravovala na to co tam uvidí. Pořád doufala, že nic, ale přeci jen v ní hlodal červíček pochybností. Když se přiblížila k učebně, slyšela jak z ní vycházejí zvuky. Bylo jí proti srsti se tam dívat, ale co když je to opravdu James? To snad ne.. ale co když… Nakonec se k její velké nechuti přiměla nakouknout dovnitř a v tu chvíli si připadala jakoby dostala po hlavě pánvičkou. Byl to James.. a nebyl s nikým jiným, než s bradavickou sex bombou Ashley Rollsovou. Lily tam stála asi pět minut aby se ujistila, že se jí to jenom nezdá, ti dva však byli natolik zaneprázdnění tím co právě provozovali, že si jí ani nevšimli.
Když se konečně vzpamatovala z toho šoku, vycouvala z místnosti a práskla za sebou dveřmi. Nechtěla brečet, protože věděla, že kdyby začala tak už nedokáže přestat. Ne! Nepůjde do pokoje a nezačne brečet jako malá holka, musí jít přece nakoupit dárky. Jamesovi nic kupovat nebude, takže to má o vymýšlení jednoho dárku míň. V tom jí ale napadl ďábelský nápad. Utíkala do ložnice, vytáhla z kufru kouzelnický fotoaparát, který si koupila asi ve třetím ročníku na příčné a rozeběhla se zpět do učebny. Jenom doufala, že tam ti dva ještě budou…. A doufala dobře - byli zrovna v nejlepším. Lily v sobě potlačila veškerou blest, kterou jí to způsobovalo a stiskla spoušť. Výhodou tohohle modelu bylo to, že focení nedoprovázel žásný zvuk ani blesk, tudíž to udělala všechno opravdu nepozorovaně. Vrátila se do ložnice a pečlivě ho schovala. Pak se vydala do Prasinek a úsměvem na rtech. Cítila ale, že ten úsměv tam nemá co dělt… byl tak falešný.. tak hrozně falešný. Snažila se na to co viděla nemyslet, ale pořád se jí to vracelo na mysl.. a tak se do Prasinek přímo rozeběhla a vzpomínku nechala za sebou.
V Prasinkách nakoupila co potřebovala, nezašla ani ke Třem košťatům a vydala se zase zpátky. V ložnici sebou flákla na postel a vytáhla tašku sladkostí z medového ráje. Stačilo by to pro celou armádu, ale ona to vysypala na postel a začala to do sebe cpát.. čokoláda je přeci dobrá nas nervy.. . Když měla snědených asi 15 maxičokolád, 5 krabiček bertíkobvých lentilek 1000krát jinak, asi 25 čokoládových žabek a pouštěla se do další maxičokolády, slyšela kroky a po chvilce se rozlítly dveře a v nich stály holky.
"Ješiši Lily, kde si probůh byla? A-" Rose strnula, protože si všimla poházených papírků a Lilyina uplakaného obličeje. Lily si sice slíbila, že nebude brečet, ale prostě to nešlo. Jak tam tak seděla tak jí slzy začaly samovolně stékat po tvářích a nedaly se zastavit. Upřímně řečeno - Lily se o to ani nesnažila.
"Lily?" přisedla si k ní opatrně Jasmin a Rose udělala totéž.
"Copak se stalo?" začala pomalu
"Já..já..já…" začala ale nedokončila to, protože začala neovladatelně vzlykat.Samotná vzpomínka byla bolestivá a představa, že by to měla říci nahlas - to jí připadalo nemožné, i když věděla, že se jí uleví. Holky jí utěšovaly a házely na sebe zmatené pohlydy. Očividně ani jedna nevěděla co si má o téhle sytuaci myslet. Lily se posadila, zhlubokla se nadechla a urafla si pořádný kus čokolády.
"Chcete taky?" zeptala se zmatených kamarádek a ty jen zakroutily hlavami.
"To jsi všechno snědla?" Zeptala se nevěřícně Rose a koukala na poházené papírky.
"Jo." Řekla jen a znovu si kousla.
"Říká se přeci, že čokoláda uklidňuje." Dodala
"Co se vůbec stalo?" zeptala se nesměle Jasmin
Lily se zhluboka nadechla a všechno ze sebe vyklopila.
"To je hajzl." Zašeptala zděšeně Jasmin
"Du na záchod. Je mi z něj špatně, ale to možná bude tím, že jsme se na večeři přežrala." řekla Rose a zavřekla za sebou dveře na záchod. Když Lily slyšela zvuk zvratků dopadajících do mísy, zvednul se jí žaludek také takže jí nezbívalo nic jiného než v tomto.. ehm.. řekněme zajímavém stavu… běžet dolů do společenky do společné koupelny. Cestou tam si nikoho nešímala, protože měla co dělat s tím, aby jí to nezačalo vytékat z rukou (FŮŮŮŮJ), ale když se vracela, všimla si, že se na ni zvědavě upíraly všechny pohledy a mezi nimi také ten Jamesův. Nevšímala si ho a vyšlapala zpět do ložnice, kde se tomu všechny zasmály.
<Je skvělé mít kamarádky> pomyslela si ještě než zavřela oči a usla bezesným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 veroniqa7 veroniqa7 | Web | 1. února 2009 v 14:22 | Reagovat

joj, muselo sa to tak zvrtnúť????????

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama